Výstava Půvab uvadání (2020) - Jiří Machalický - Katarina Brunclíková - profesionální fotografka

Katarina Brunclíková

CZ | FR | EN

Půvab uvadání

Jiří Machalický

Katarina Brunclíková má za sebou řadu fotografických cyklů, v nichž projevuje mimořádný smysl pro kompozici, pro vyjádření vztahů mezi tvary a barevnými tóny. Její tvorba má přirozený vývoj, s novými tématy se neustále rozvíjí dál. Vychází z přírodních procesů, které se podle určitých zákonitostí někdy takřka neznatelně, jindy však výrazně proměňují. Podněcuje naši představivost, každého osloví jinak podle druhu jeho zkušenosti a poznání. Střídmé a přitom citlivé snímky skrývají zvláštní tajemství, mají různé významové roviny, které se prolínají, překrývají a prostupují.

V posledních dvou letech vytvořila pozoruhodný, romanticky nebo spíš nostalgicky laděný soubor fotografií, inspirovaný květinami. Ráda experimentuje se světlem, které různě nastavuje a proměňuje. Své motivy nachází na zahradě, jejíž podobu vymýšlí, kterou sama vytváří a o niž se pravidelně stará. Pracuje s umělými světelnými zdroji, s jejichž pomocí dosahuje nezvyklé, značně působivé atmosféry.

Využívá dlouhou expozici, čímž vznikají magická zátiší. V nich ze tmy vystupují tvary, které ji fascinují. Osvětlení někdy v průběhu expozice mění, aby dosáhla žádaného účinku, kdy květiny jakoby vyrůstaly odněkud z hloubi neurčitého prostoru. Nejvíc ji okouzlují v okamžiku, kdy uvadají. Zaujalo ji, jak každá „umírá“ jiným způsobem.

Někdy musela čekat dny či týdny, aby rostliny uvadly a uschly, aby získaly podobu, o kterou jí šlo. Chtěla přesně vystihnout a ztvárnit struktury vznikající v přírodě, respektuje plynutí času. Květiny prodávané v obchodech pokládá za až příliš dokonalé, proto své motivy hledá především na zahradách, kde se rozvíjejí, dozrávají a nakonec, jako snad všechno ve vesmíru, zanikají. Právě v posledním stádiu působí květy zvláštním způsobem poeticky, jsou vyjádřením odcházející krásy, která však v okamžiku zániku může být nejpůsobivější a nejoslnivější.

Její nový fotografický soubor připomíná barokní zátiší, v nichž umělci s mimořádným citem nakládali s barevnými odstíny a rafinovaným osvětlením. Dosahovali tak až neuvěřitelně přesvědčivého účinku, i když se svým způsobem odkláněli od skutečnosti, kterou vlastně paradoxně tím víc zdůrazňovali. Současné fotografie Katariny Brunclíkové přirozeně navazují na celý její předešlý vývoj, ale získávají nový rozměr především odlišným přístupem k řešení světelných vztahů. /\\/